Mám takový divný pocit.
Jako bych mu něco dlužila... Hrozný pocit viny. A zmatek. Zmatek. Smutek. Vina. Zoufalství. Nepochopení.
Kde to jsem? Kdo jsem? Co dělám? A hlavně! Proč to dělám?
Promiň.
Nikdy by mě nenapadlo, že někdy budu... řešit tohle.
Že mě nechápete? Já taky ne.
Nikdy bych to nepřiznala.
Any ♥
A líbilo se mi to. Moc se mi to líbilo.
Ne to, co myslíš.
Už zase ubližuju lidem.
A ani si tím vlastně nejsem jistá.
A celý den mám místo vnitřností šutry
A tohle je tak debilní článek, jak jenom může být. Hele, mohla bych z toho udělat poezii!!
An.
Čteš mi myšlenky? Tohle si taky... no, někdy říkám. Ačkoliv ve mě pořád ještě převládá chladný bezemocionální duch.
OdpovědětVymazatPrvní, co mě napadlo po přečtení toho článku, bylo, že by z toho mohla být dost dobře i básnička!
OdpovědětVymazatMísto vnitřností šutry... jo, to znám až moc dobře.
OdpovědětVymazat"Nikdy by mě nenapadlo, že někdy budu řešit... tohle."
OdpovědětVymazatAchjo, jak moc mi tahle věta mluví z duše. Použila jsem ji už v tolika situacích, že se z ní stává univerzální životní heslo.