Love my life. Live my life.

YES!!!!!!!!!

Mám za sebou poměrně úspěšně první tři zkoušky na mojí stáži v divadle! A víte co? Miluju to!

Prostě tam hodiny a hodiny sedím, koukám, nic neříkám a neskutečně mě to baví. Tak třeba včera...

Do školy jsem šla na nepovinný seminář :D Pak jsem odešla do divadla. Tam jsem od devíti hodin do půl druhé zírala a mlčela, abych zjistila, že mám zastaralý ferman či co a že je další zkouška od tří. Na hoďku jsem přiletěla domů. Sedla k počítači a v rychlosti napsala reportáž do slohu. Dva dny předem! Jsem díky tomu divadlu tak odpočatá a plná energie, že jsem si udělala úkol do školy dva dny předem! To se nestalo už... řádnou dobu. Nacpala jsem do sebe bagetku s marmeládou, která zastoupila můj oběd a zase vystřelila na zkoušku. Po cestě jsem si se zděšením uvědomila, že mám dneska službu v práci a tím pádem nestíhám zkoušku do konce. O půl páté jsem vypadla ze zkušebny, doběhla domů, posbírala pár věcí a chytla tramvaj do dalšího divadla :D Tam jsem si úspěšně odpracovala svoje, dočetla jsem svůj 'domácí úkol' na stáž a o půl deváté večer jsem úspěšně opustila půdu všech divadel. Téměř dvanáct hodin jsem včera strávila po divadlech. A nejlepší na tom je, že mi to ani v nejmenším nevadí. Nevadí mi, že jsem nestihla nic jiného. Nevadí mi, že jsem skoro za celý den promluvila asi tři věty. Protože vím, že něco dělám. Vím, že zbytečně nesedím a nenechávám čas a život aby si tiše utíkal okolo mě a nechával mě napospas nudě. A navíc je to přesně ten způsob činnosti, který mě naplňuje. Je to něco, co mě baví teď. A dovedu si dokonale představit, že mě to bude bavit i za deset let a že to bude můj krásný způsob obživy.

A dneska jsem tak pěkně plná energie přišla na jednu hodinu do školy. Na všechny jsem se usmívala, šířila kolem sebe dobrou náladu a užívala jsem si pocit, že jsem... Výjimečná? Asi jo. Tohle je další z těch super věcí. Že si připadám jiná. Nejsem žádné hnusné mainstreamové klišé. Mám něco, co mě baví, za čím si jdu a  prostě... Líbí se mi můj dokonale kulturně zaměřený život! Jsem šťastná, že mám rodiče v těchto oborech a že jsem po nich a že mě podporují a že mi pomáhají a že věřím tomu, že sny se plní, že zázraky existují a že moje kočka je nesmrtelná... (Fakt si to myslim.)

Můj včerejší den. První dvě fotky z Dvořáka a zbytek z Bezručů. Děkovačky, šílenství a tak.
Prostě divadla. Prostě život. ♥

A líbí se mi, že i přesto jedu zítra na slavnou oslavu osmnáctin slavného... Lůzra (Možná už nějakou přezdívku má... Nepamatuju se.) a vážně se tam těším a bude to party hard!

A Tak trochu mě trápí, že za mnou leží ta skripta z filosofie, jakoby neonově zářila a hlásala "Uč se z nás! Uč se!". A láká mě, nechat je tam na věky věků nedotčená. Ale nejspíš to neudělám... Možná si nejprve pustím jeden nebo dva díly HIMYM, abych si trochu odpočinula... Ale pak se ty koniny, které hlásal (nejspíš z velké nudy) Aristoteles a jemu podobní, naučím. A možná potlačím veškeré svoje sebezapření a naučím se i dějepis. Víte co, mamka měla až moc rozumnou připomínku, že mám praktičtější (*zvracím*) nechat se vyzkoušet z toho, na co jsem ještě ve škole byla, než se pak doučovat něco, co slyším prvně v životě. Což sice budu muset udělat tak jako tak, ale jo, měla pravdu. Uznávám...

Tak jo. Ted Mosby (Kterej je neskutečně podobnej mladýmu Johnu Cusackovi, mimochodem! Jsem zjistila... A taky Pánovi. Tím pádem je Pán podobnej Johnu Cusackovi... Fakt mazec!), hrnek teplýho čaje a bebe brumík na mě čekaj!

Zatím, děti.

An.

P.S. Jo! Haha! Brácha mi vyprávěl, co mu v sobotu říkali mí "kamarádi". Že prej devět lidí z deseti se po přečtení mého blogu shodlo na tom, že patřím do Bohnic. Haha. Přesně z tohohle důvodu jsem nechtěla, aby ho kdokoliv znal. Protože mi bylo naprosto jasné, co by si ti slizcí zakomplexovaní a hnusní trapáci (!!!) pomysleli! Bože! Ale uklidňující je, že tohle prohlásili zrovna kluci, kteří jsou přesný opak přátel. Mých přátel. Tak třeba debilní Štěně! Pořád opakoval, jak je ode všech hnusný, že se mi navážej do toho blogování a kdesi cosi a pak řekne tohle... Jo, no. Nikdy jsem mu nevěřila. Uf.