A až se kluci začnou chovat pochopitelně, svět shoří.

Dámy a pánové, 
já zase žiju.  Jako ne,  že bych doteď byla mrtvá nebo tak něco. Ale...
Žiju blogersky.

Jde o to.

Opět jsou v tom kluci. Jak jinak, samozřejmě.
Potkala jsem kluka. Jsem z něj zmatená, nikdo mi nedokáže poradit,  plavu v tom sama. Život. Haha. Sarcasm. Nevermind.

Předevčírem jsem se rozhodla,  že na něj  seru. Řekla jsem si,  že už jsem byla s klukem, se kterým se všechno táhlo měsíce a měsíce ve stejném stylu a o všechno jsem se musela snažit já. A řekla jsem si,  že jednou mi to stačilo.
Navíc... Moje maminka jednou řekla,  že pokud chceme,  aby se něco změnilo,  musíme nejprve změnit náš postoj. A mě zbyly dvě možnosti - buď udělat něco radikálního a dát se s oním vyvoleným dohromady a nebo se na něj kompletně vykašlat. A vzhledem k tomu, že už jsem taky zažila situaci,  kdy jsem si byla jistá, že mezi námi něco je  a on mi pak řekl, že se tak chová ke všem (což mi mimochodem stále přijde jako největší bullshit ever) a já si připadala jako největší pako v kosmíru,  rozhodla jsem se pro tu druhou variantu.
Bylo to těžké, bolestivé,  hodně uslzené,  ale byla jsem na sebe pyšná. Měla jsem pocit,  že se projednou chovám vysoce rozumně.
A pak jsem se dneska zcela nečekaně ocitla po hříšně dlouhé době ve společnosti mé milé Mimi. Hodně jsme si povídaly. Nebo spíš já hodně povídala a popsala jsem ji i mou zapeklitou situaci s mým princem na bílém koni a víte, jak mi na to ona reagovala? Řekla "Jejda, to je škoda. Toho bych ti i schvalovala."

Myslím,  ze si úplně dobře nedokážete představit důležitost této situace.
Let me explain.
Za prvé... Tato reakce mi zrovna nepomohla,  protože jsem byla ve stádiu seberealizace. Respektive... byla jsem v pseudostádiu pseudoseberealizace. Zkrátka jsem chodila sama po městě,  vyřizovala jsem různé pochůzky a mermomocí jsem se snažila přesvědčit samu sebe,  že ho rozhodně nechci potkat a že ten sen,  který se mi v noci zdál vlastně nebyl až tak hezký a že jsem zcela v pořádku a dělám správná rozhodnutí. Ano, v podstatě jsem si fakt brutálně nalhávala do kapsy.
A za druhé... Vy nemáte sebemenší ponětí o tom,  co znamená,  když vám Mimi řekne,  že vám schvaluje kluka. Ona je většinou ten člověk, který zcela odsoudí váš vkus a řekne vám, že tenhle se jí teda rozhodně nelíbí. Pecka. A na ty já se nikdy nevykašlu. A pak se objeví jeden šašek,  který vám zachrání léto a prázdniny a vy se stejně snažíte přenést se přes něj a ona vám poví, že zrovna tenhle je fakt hezký a fakt milý. No shit, Sherlock.

OMG. Vztahy jsou tak matoucí.

A psát článek na blog na mobilu je fakt rozbijutenpřístrojhodné.

Jenže proti mě se stejně jako každé léto (okej,  stejně jako kdykoliv jindy v průběhu roku) spikávaj všechny přístroje a na notebooku, který je čerstvě přivezený z opravny mi nefičí net. A maminka, která to umí tak krásně spravit trčí někde na Slovensku a já zůstala odkázaná na mobil. A nemůžu se kouknout ani na ten debilní nový klip od Marsáků,  protože "majitel toto video nezpřístupnil pro mobily". Technologie jsou boží.

Takže se omlouvám za všechny chyby. Může za ně buď automatická oprava nebo moje tlusté prstíčky, které se neumí strefit do správných písmenek. Děkuji za pochopení.
Vůbec jsem na sebe hrdá,  že jsem dokázala na mobilu splodit něco v délce tohoto článku.

A prosím! Kopněte za mě toho kluka do zadku a řekněte mu,  ať to se mnou dá konečně dohromady a nebo to se mnou dejte dohromady vy,  protože ja už jsem fakticky zoufalá. Fuckity fuck.

See ya in da hell.
Bye.
Vaše láskyplná a milující An.